Rybařství
Rybářství Třeboň, a.s. je největším rybářským producentem nejen v České republice, ale i po celé "rybníkářské" Evropě. Hospodaří na 7442 hektarech rybníků (ve vlastnictví společnosti je 6870 hektarů, zbývajicí výměry rybníků má společnost pronajatu). Z celkové výměry rybníků se 414 hektarů využívá k rekreačnímu rybolovu. V produkci konzumních ryb (ročně 2500 až 2700 tun) dominuje kapr (95%), z ostatních významných doplňkových ryb se chová lín, candát, štika, su
mec, tolstolobik, amur, okoun. U kapra připadá 60 až 64 % na šupináče, zbývajicí podíl tvoří lysec.
Rybářství je jedno z nejstarších zaměstnání člověka. Je to dáno tím, že bylo zdrojem získávání potravy. Ve vnitrozemí byl ale podíl ryb ve výživě lidstva nízký, u velkých řek, jezer a moří převládal. Ryby byly součástí jídelníčku našich předků ještě před záměrnou produkcí potravin. Vedle ryb se ještě lovila zvěř, ptactvo a z rostlin se sbíraly semena a plody. První zemědělci, kteří chovali domácí zvířata a pěstovali rostliny, byli podle archeologických výzkumů zjištěni v mladší době kamenné, to je 4 000 let před naším letopočtem.
Vznik rybníků na Třeboňsku těsne souvisí s povahou půdy a krajiny. Část rybníků je pozůstatkem někdejších jezer, další vznikly při vysušování a osidlování krajiny. S plánovitým budováním rybníků a chovem ryb v nich se začalo už v 2 pol. 14. stol., když ubývalo rybnatosti v řekách a potocích. Zasloužili se o něj především Josef Štepánek Netolický a Jakub Krčín z Jelčan. Po třiceti leté válce nastal značný úpadek. Terpve v 2. pol. 18. stol. začalo nové oživení rybničního hospodářství na základě pokusnictví pražského profesora Dr. Ant. Friče, praktiku bratří Horákových a zejména pak nestora českého rybnikářství Josefa Šusty, který vypracoval vědecky zdůvodněnou soustavu zvelebení rybnikářství. Dnes třeboňské rybníky obhospodařuje Rybářství Třeboň, a.s. Jejich přibližne 500.
Rybníky na Třeboňsku tvoří celkem 16 vodohospodářkých soustav spádovaných z převážné většiny do povodí Lužnice a Nežárky. Objem zatápěných prostorů nad bilančním profilem Lužnice pod vtokem Nežárky je cca 390 mil. m3, který je možno zvýšit o rentační objem 50 mil. m3 vody. Tento objem má svůj význam pro agrobiologickou stabilitu v povodí a pro jeho klima a v neposlední řadě pro ochranu před povodněmi, či nadlepšování malých průtoků. Hlavním objektem chovu je kapr, jehož chov i věhlas má již staletou tradici.
Pravděpodobný vznik prvních rybníků na Třeboňsku lze spojovat s obdobím vlády Karla IV. Ve druhé polovině 14. století vznikl jeden z nejstarších a zároveň největších rybníků na Třeboňsku - Dvořiště (roku 1363). V roce 1450 bylo na Třeboňsku přibližně 20 rybníků o výměře 710 hektarů. Přechod z 15. do 16. století znamená pro třeboňské rybníkářství nejrušnější období výstavby. Toto období je spojeno s osobností Štěpánka Netolického, který první vložil do výstavby třeboňské rybniční soustavy systém, založil Zlatou stoku a vybudoval celou řadu rybníků (mj. Koclířov, Tisý, Záblatský, Horusický, Opatovický, Káňov).
Současníkem a pokračovatelem tohoto prvního významného rybníkáře byl Mikuláš Ruthard z Malešova. Založil poblíž Chlumu u Třeboně rybníční soustavu, která svým vodohospodářkým uspořádáním i produkčními možnostmi předstihla rybníky okolo Třeboně. Mikuláš Ruthard patří k velkým osobnostem českého rybníkářství 16. století.
Jakub Krčín z Jelčan, tento "nesmrtelný regent", převzal už dobře a účlně uspořádané rybniční hospodářství, aby řídil a rozšifroval ve službách Rožmberků až do roku 1590. V období stavitelské aktivity Jakuba Krčína vznikly nebo byly rozšířeny rybníky Svět, Spolský, Vdovec, Naděje, Skutek, Potěšil, Ptačí Blato, Krčín a mnohé jiné. Na důkaz oddanosti Rožmberskému domu vystavěl Krčín největší rybník v Čechách Rožmberk (dokončen 1590), současně s ním vybudoval Novou řeku, která převádí "velkou" vodu z povodí Lužnice do Nežárky. Těmito díly bylo na Třeboňsku dovršeno rybniční stavitelství, z jehož dědictví čerpáme dodnes.
Josef Štepánek Netolický- k jeho velkým dílům patří krome rybníků především 45,5 km dlouhá Zlatá stoka, vybudovaná v letech 1506-1520, kterou odvodnil močály a současně propojil některá existujicí vodní díla. Když Štepánek Netolický v r. 1538 zemřel, bylo na třeboňském panství 9 velkých a 37 menších rybníků.
Jakub Krčín z Jelčan (1535-1604)- dále uskutečňoval a rozvíjel Štepánkovi velkorysé projekty, od roku 1569 regent rožmberského majetku. Jeho zásluhou vznikla celá řada jihočeských rybníků od prvního Počátku přes Spolský, Plástovický a Svět až po největší Rožmberk. Obdiv si nesporně zaslouží také 13,5 km dlouhý kanál, pojmenovaný Nová řeka, kterým Krčín odvedl část vody z Lužnice do Nežárky.
Zlatá stoka- Odbočuje z levého břehu Lužnice u samoty Pilař, napájí menší rybníky nad Třeboní, obtéká rybníky Opatovický a Svět, dotýká se východní čtvrti Třeboně a podél rybníků Velkého Tisého, Koclířova, Záblatského, Bošileckého a Horusického spěje k ústí zpět do Lužnice asi 2 km jižně od Veselí nad Lužnicí. Celkem je na Zlatou stoku napojeno cca 2 700 ha rybničních ploch (57 rybníků). Nedaleko obce Ponědraž bylo nutno k jejímu převedení vybudovat asi 6 m vysoký násep. Zlatá stoka je vodní kanál dlouhý 45,5 km, 2-4 m široký a 1-1,5 m hluboký. Maximální průtok dosahuje 2,5 m3/s při nepatrném sklonu 0,4 promile. Zlatá stoka je mistrovským dílem vodního stavitelství a skvělou ukázkou důmyslného a velkorysého rešení vodohospodářské situace na Třeboňsku.
Nová řeka- byla postavena v letech 1584-5. Stavba Nové řeky byla zahájena současne se stavbou největšího našeho rybníka Rožmberka. Nová řeka, spojujicí Lužnici s Nežárkou, odbočuje od pravého břehu Lužnice asi 5 km jv. od Třeboně od samoty U Soukupů (ves Majdalena), kde jsou dvě stavidlové výpusti, které k regulaci přítoků Lužnice (Staré řeky) do rybníka Rožmberk. Nedaleko obce Mláka poblíž zámku Jemčina u samoty U Lapiců. Stoka j
e 13,46 km dlouhá, místy až 20 m široká a má průměrný sklon 0,9 promile. Napájí některé velké rybníky v okolí Třeboně (Vdovec, Ženich aj.) a odvádí přebytečnou vodu z Lužnice do Nežárky, čímž bylo odstraněno nebezpečí jarních záplav, které hrozili protržením rybníka Rožmberk.
NPR Červené blato Přechodové rašeliniště Třeboňské pánve s porosty blatkového boru s rojovníkem. Regenerující rašeliniště na vytěžených plochách. Typická flora a fauna rašelinišť.
NPR Stará řeka Meandrující koryto řeky Lužnice s řadou odstavených ramen, mokřadní ekysystémy podél Nové řeky s mozaikou trvalých a periodických vodních ploch, fragmenty původních, resp. strukturou jim blízkých lesních porostů. Ostatní lesní porosty, ať již polokulturní či kulturní, zahrnující podstatnou část z celkové výměry, tvoří v podstatě ochranné pásmo výše uvedených lokalit.